Kamarádka nebo koučka?

Často se mne lidé ptají, co dělám.

Když odpovím koučka, tak na mne koukají, že asi něco trénuji nebo po lidech něco chci, nějakou práci, uff. Já jim povím, že hlavně naslouchám a dávám skvělé otázky. „To přece pro mně dělá kamarádka“. Opravdu? „A neskáče ti kamarádka do řeči? Nedá ti radu, jak by to udělala ona a pak nemluví o sobě?“ Není na tom nic špatného. Jen kamarádky a kamarádi často poslouchají jen proto, aby byli oni na řadě a mohli mluvit o svých problémech. Kamarádka vám předává rady dle sebe. o radách.

Kdo je „ve vašich botách“, kdo ví všechny podrobnosti, aby mohl říct, že ví, co je pro vás dobré? Jen vy sami. A na tom principu funguje koučování. 

Naslouchám. Naslouchám tomu, co říkáte. Slyším i to, co neříkáte a to, co je zřejmé z vašeho hlasu, z vaší mimiky, z řeči těla. A k tomu dávám otázky. Držím vás v tématu, které máme. Jako koučka jsem plně s vámi, celou svou pozorností, celou svou bytostí naslouchám. A to je ten rozdíl. Vaše energie daná do slov nezaniká, já ji jen udržuji ve směru a vy docházíte k nádherným myšlenkám, uvědoměním. Neruším vás svými názory a radami. Pokud mám nějaký postřeh, sdílím ho s vámi až na závěr našeho koučovacího setkání. Dává vám to smysl? Děkuji za komentář.